Spojovací prostředky, PVOS, zbraně, taktika... aneb neucelené a nekoordinované čtení o technice ČSLA

Spojovací prostředky, PVOS, zbraně, taktika... aneb neucelené a nekoordinované čtení o technice nejen ČSLA

Czech, English, German or even other languages You will find over here depends to information source availability...



Friday, September 9, 2011

RDM-61M (eng)

The RDM-61M/RDM-61 VHF transceiver (Ženíšek)

This transceiver was devoted to use in the field by commands and to replace wire telephones communication lines.

RDM-61M

Frequency: 235 - 260 MHz (2 switchable ranges)
Channels: 12 (each range)
Modes: F3 duplex
Sensitivity: 5uV
Power output: 100mW
Max. distance: up to 50km using 4el. yagi


Antennas: whip, 4el. yagi (yagi can be easily folded)
Power: pack SZ 6V / 40Ah
Operating time: 12 hours
Size: 120 x 205 x 135mm
Weight: 25kg (complete set in transport wooden box)


The wooden box consisting a lot of accessories including coaxial cables, microtelephones, long whip antenna parts, 2pcs of the battery packs, 8pcs poles mast and ropes set, test equipment unit, etc. This box was used just for set transportation. The station itself has been mounted into the commands vehicles or it was used in the field as portable VHF manpack radio.

The preview model was RDM-61 (Ženíšek) named after the author of the technology concept.

This radiostation includes 4 tubes working between 390 - 410 MHz. The transmitter and receiver has been tuned separatelly. The A3 mode was used on this radio.

73 - Petr, OK1RP

Monday, April 25, 2011

RM 31 (eng)

RM 31 (coded name Supertana) - General purpose field HF radio station used by CSLA in 60's

RM 31 is general purpose (universal) field HF radio station designed for different usage as follows:

RM 31-a > vehicle installation (automobilni)

RM 31-t > tank installation (tankova)
RM 31-p > infantry setup (pechotni)
RM 31-s > self propelled gun installation (samohybna dela)

RM 31-a as same as RM 31-p or RM 31-t and RM 31-s are equiped with heptal direct
heating battery tubes 1H33, 1F33, 1L33 and 3L31 from TESLA. Also Hungary replacement Tungsram was used in some cases and they were direct copy of US tubes. The only final tube RL15A with coded name EV301 (original marking TESLA was 5L50) used in TX of this RM 31 radioset is different with 9pins glass B9G socket. It is pin compatible with pentode parts of the Germany RL4,8P15 tube.

The frequency coverage is 2000-5995kHz. There is 800 channels available with 5kHz steps and (+/-) 1.4 - 4kHz variable frequency offset.


Available modes are A1, A2, A3 with variable crystal CW filter 200Hz - 8kHz!

Power output: 1.5W/A3, 3W/A2 and 6W/A1 typicaly.

Powering the RM 31-p (used by infantry patrols)

PSU for RM 31 - field radio station

The RM 31-a (vehicle setup) was powered from battery packs thru double rotary converter ZD-31b. (maybe more correct english translation is "electromechanical vibrating transducer" connected to 12V batt cells) Frame of 2x6V cells packs 5NKN-45 was wired to 12V going to rotary converter which produced neccessary voltages for RM 31 station in RX/TX modes.

Also manual crank generator RM 31-1 was available for the RM 31-p (infantry) setup which
produced 400V when TX was ON. In the RX mode it was powered from battery packs 4NKN-10 on the back of the "man nr.2" in the patrol thru vibra converter ZV 31. In this case the RM 31-p setup was operated by "3 men" in field operation.

(The article in Czech language is already posted)

http://greenradios.blogspot.com/2011/02/tana-liben-supertana-mana-trinec.html

(will be continued)

Text copyright © Petr, OK1RP

Monday, March 7, 2011

R-3 (eng)

Czech Army receiver R-3





















Czech Army receiver intended for using as backup receiver in field battle vehicle installation RM31-a + power amplifier Z-RM31 - coded name Sobota. This receiver has been used also by officers and high commands for surveillance of radio communication.

Ranges:
160 - 300 kHz,
480 - 900 kHz,
0,82 - 1,7 MHz,
1,64 - 3,4 MHz
3,38 - 7 MHz

Modes: A1, A2, A3

Antennas in set:
1,8 m long whip
13 m long wire

Powered: 5NKN10 (1x1.2V and 4.8V)

Size: 340x120x400 mm
Weight: 14,6 kg














More detailed description will come soon...

73 - Petr, OK1RP

Saturday, March 5, 2011

Czech Army green radios on YouTube

Hello,

there are the Czech Army green radios and related video clips demonstration I found on YouTube. I am posting the links to them overe here. For more information You have to contact the owners of the video clips directly. All rights reserved to the authors of the clips signed below the clips on the Youtube.
(updated 11-Apr-2012)

R-4
R-3
RF-10 in UAZ-469
RM-31 hand key
V3S Praga fully equipped
RF-10 battery pack renovation
RF-10 in QSO with Clansman EVHF antenna
RF-10 in QSO using short whip
RM-31 hand key 4-plugs by YS1RS

Enjoy it!

73 - Petr, OK1RP

Sunday, February 27, 2011

RM-31 Morse key - 1960 (eng)

RM-31 Morse hand key

This almost 60 year old CW key was made for the Czechoslovakia military (CSLA) radios. The first radio station where this key was used the RM 31 (Super Tana) was developed in 1952 so the key could be dated into 50's but commonly used and known is the key with later radiosets from 60's. This key is known as the RM-31 Telegraph Key (Telegrafni klic RM-31 in Czech language). These are the most pleasant hand keys to use and they are extremely well made.


They were used as the part of different versions RM 31 troops radiosets with coded name Super Tana (1952) or in later conteiner's version of
RM 31-M-s-p radiosets with coded name Trinec (1964) and in many others in 60's years of course.


It has adjustments for tension and contact spacing and it has a very nice feel to it.


The keying arm moves upward into a second position for receiving (if all appropriate contacts are used like in RM 31 - Super Tana transceiver version). There are labels on the front edge of the enclosure for the up or non-keying position "Prijem" (receive) and the down or keying position "Vysilani" (transmit). This version of the key is using 4 plugs where twins are used for TX and another twins for RX separately. The TX/RX switching (PTT) was managed simply by pulling up the fingertip frame of the key as it is shown on the picture below.


The key with the original lead and original 2 plugs (which fit 4mm connectors) was used for example with separate transmitter RS-41 in RM 31-M-a installation on Tatra T-805 vehicle.


The key is made from bakelite and olive green painted steel. The key measures 150 x 65 x 50 mm (5 1/8 " x 2 1/2" x 2"). Weight is 470g (1.03 lbs).


Text copyright © Petr, OK1RP

Saturday, February 26, 2011

Univerzální armádní krátkovlnné radiostanice v CSLA

TÁŇA, LIBEŇ, SUPERTÁŇA, MÁŇA a TŘINEC

Poválečná československá cesta k univerzálním armádním krátkovlnným radiostanicím

Válečná léta 1939-1945 znamenala pro radiotechniku období bouřlivého rozvoje. Armády obou stran definitivně přešly na metodu nepřetržitého velení rádiovými prostředky, při použití stále vyšších kmitočtů a nových způsobů modulace a kódování informací. Objevila se do té doby neznámá nebo zatím pouze v laboratořích se nacházející elektronická zařízení pro řadu speciálních úkolů, jako byl průzkum a zaměřování radarem, měření výšky, rozpoznávání vlastních a cizích letadel, dálkové ovládání leteckých bomb a kluzákových pum včetně televizního přenosu pro manuální navádění na cíl, rádiově a tepelně iniciované protiletadlové granáty, automatické navádění reaktivních a raketových střel na pozemní i vzdušné cíle, mikrovlnné a infračervené směrové a radioreléové spoje, přístroje pro noční vidění atd.

Souběžně však až do konce války sloužila zařízení starších koncepcí. Rádiové spojení menších jednotek i vozidel s velícím stupněm nebo mezi sebou navzájem na vzdálenosti přibližně do 30 km se zde uskutečňovalo v pásmu krátkých vln pomocí přímé (přízemní) vlny. Použité kmitočty se pohybovaly nejčastěji mezi 2-10 MHz, základním principem přenosu zpráv byla telegrafie, u některých stanic doplněná nebo nahrazená fonií s amplitudovou modulací, jejíž dosah však byl výrazně kratší než telegrafií.

Radiostanice tohoto typu pracovaly jako přenosné pěchotní, napájené bateriemi nebo lidskou silou poháněnými generátory, nebo vozidlové či tankové (provoz pouze přímou vlnou s prutovou nebo svazkovou anténou), napájené z baterie vlastní nebo vozidlové pomocí rotačního měniče, a jako vezené automobilní, při práci na pevném stanovišti někdy s možností vysílání odraženou (ionosférickou) vlnou pomocí příslušné rozměrné drátové antény.

Během válečných tažení se ukázalo, že taková koncepce představuje i při tehdy dosažitelném nejvyšším stupni miniaturizace stále rozměrově objemné a těžké zařízení s více či méně komplikovanou obsluhou, vyžadující často více osob, u telegrafie s poměrně malou přenosovou rychlostí a značnými nároky na vyškolení operátora, s malým dosahem amplitudově modulované telefonie, citlivé na elektromagnetické rušení a s nutností pro větší dosah zřizovat stabilní stožárovou nebo drátovou anténu, což ovšem v podmínkách dynamického průběhu boje bylo často nemožné. Ani zřejmě nejmenší druhoválečná krátkovlnná radiostanice, americká ruční „Handie Talkie“ SCR-536 (BC-611), pracující v pásmu 3,5-6 MHz s amplitudovou modulací a s dosahem kolem 2 km neznamenala mimo extrémní skladnost, pohotovost a jednoduchou obsluhu nějakou zásadní výhodu, plynoucí z použitých kmitočtů. Je sice pravdou, že t. zv. „mezilehlé vlny“, neboli dolní část krátkovlnného pásma mezi cca 1,5 až 5 MHz jsou pro spojení ve členitém terénu kvůli snadnějšímu šíření za horizont výhodnější než velmi krátké vlny, ale dále už převládají všechny nevýhody, spojené zejména s omezeným počtem použitelných kanálů i s ohledem na rušení na pásmu jak cizím provozem, tak atmosférickými vlivy, se závislostí na denní době a s neefektivním typem modulace a hlavně velmi nízkou účinností krátké prutové či teleskopické antény.

Přestože ve většině případů mohlo být řešením použití kompaktní velmi krátkovlnné fonické radiostanice s obdobným dosahem a s mnohem vyšším počtem komunikačních kanálů, kterou obsluhoval jediný muž bez zvláštních znalostí a přestože takové stanice byly na konci války zcela běžné (spojenecké stanice používaly na VKV pásmech kmitočtovou modulaci [FM], přinášející výhody jak vysoké účinnosti, tak odolnosti proti poruchám; německé VKV stanice konzervativně setrvávaly u amplitudové modulace [AM], čímž se zbytečně znevýhodňovaly), udržela se koncepce malých KV radiostanic pro nižší a střední stupně velení i v období těsně poválečném a v Československu vedla mimo specializovaných typů pro výsadkáře a průzkumníky k univerzálním stanicím - přes první předsériový typ RM 471 k vývoji radiostanice RO 21 a řady RM 31.

Potřeby československé armády v těsně poválečném období pokrývaly německé a spojenecké radiostanice, ponechané zde při ústupu nebo dovezené vojsky na naše území. Současně se však rozběhl výzkum a vývoj vlastních konstrukcí, založený na vyhodnocení válečných zkušeností a vzorů. Centrem vývoje byl Vojenský technický ústav (VTÚ) v prostorech původních Vojenských telegrafních dílen ve Kbelích u Prahy a po jejich opuštění od 2. poloviny 50. let VVÚ 060 v Jinonicích, kde byli zaměstnáni odborníci s bohatými zkušenostmi s předválečnou produkcí čsl. spojovací techniky a s protektorátní výrobou pro Německo.

Poválečná koncepce armády se v mnohém vyznačovala neujasněností, ale potřeba nahradit nepřehledné a nesourodé spektrum vojenské výstroje a výzbroje, navíc většinou opotřebované v bojích, bez dlouhodobých záloh náhradních dílů, jednotnými prvky převážně tuzemské produkce, byla zřetelná. Podstatnou roli pak hrálo i všeobecné poválečné nadšení. Na počátku 50. let tak bylo v různě rozpracovaném stupni vývoje celkem 17 typů radiostanic.

Stanice RM 471, RO 21 a řadu RM 31 spojují společné principy a konstrukční rysy, z nichž ten nejzajímavější a unikátní je volba pracovního kmitočtu přepínatelnou kmitočtovou ústřednou.

Ta byla vlastním a velmi významným vkladem československých konstruktérů u všech dále popisovaných stanic. Požadavku na jednoznačnost, jednoduchost a stabilitu naladění stanice ze soudobých principů nejlépe vyhovovalo řízení pracovního kmitočtu krystalem. Pokrytí širšího kmitočtového pásma ovšem pak vyžaduje tolik krystalů, kolik je žádáno frekvencí. Použije-li se však vícenásobné směšování různých kmitočtů více krystalů, lze získat řadu dalších (součtových a rozdílových) frekvencí. A je-li vtipně vyřešeno směšování a přepínání příslušných obvodů, lze pak v zapojení s 20 krystaly a dvěma oscilátory u RM 471 a RO 21 dosáhnout 100 a s 30 krystaly a třemi oscilátory u RM 31 pak 800 různých frekvencí (kanálů). Cenou za tento výsledek je poměrně komplikovaná mechanika s karusely, ladicími kondenzátory s natáčecími statory a se složitými převody, ale ty se podařilo u všech radiostanic umístit na poměrně malý prostor, takže se nevyznačují nijak nadměrnými rozměry.



Na samém počátku této koncepce stojí malá krátkovlnná radiostanice RM 471 „TÁŇA“, zkonstruovaná v r. 1947 s použitím kořistních německých součástek včetně elektronek.

Vzorem pro RM 471 se staly britsko-kanadská radiostanice WS 19 a nejmodernější přístroje německého původu, z nichž byly převzaty především princip dělení na funkční jednotky ve verzi palubní radiostanice a mechanická koncepce komůrkového chassis z lehké slitiny a členění elektroniky do samostatných funkčních bloků, spojovaných vzájemně konektory.

RM 471 je simplexní radiostanice se superheterodynním přijímačem s jedním směšováním a vysílačem s částečně sdílenými obvody.

Souprava se skládá z vlastní radiostanice v kovové skříni s odnímatelným víkem, samostatného rotačního měniče, odděleného anténního ladicího dílu s variometrem, skládací tyčové antény a zvláštní skříňky pro dálkové ovládání, která se připojuje pomocí dvoužilového telefonního kabelu k radiostanici a umožňuje i hovor mezi obsluhami skříňky a radiostanice.

Kmitočtový rozsah je 2000-2990 kHz (100 kanálů s odstupem 10 kHz),

druh provozu je volitelně:

A3 (fonie s amplitudovou modulací),

A2 (modulovaná telegrafie),

A1 (nemodulovaná telegrafie),

vysokofrekvenční výkon vysílače přibližně 10 W při A1,

dosah přímou vlnou s prutovou anténou 2,4 m je cca 15 km, s kotvenou tyčovou anténou je až 50-70 km při A1,

napájení ze dvou sériově zapojených 6V akumulátorů pomocí rotačního měniče ZD 481,

osazení elektronkami: 10 ks RV 12P 2000 (přijímač a vysílač) a 1 ks LS 50 (koncový stupeň vysílače).

Volba pracovního kmitočtu se uskutečňuje dvěma otočnými přepínači, odděleně pro stovky a desítky kHz.

V příslušenství jsou dále dvě brašny se dvěma zdrojovými a třemi propojovacími kabely, sluchátky, telegrafním klíčem a mikrofonem, krabicí se záložními díly, dvěma upevňovacími držáky, víčkem pro uchycení anténního dílu, anténní držák, cívka s dvoužilovým telefonním kabelem a svinovač.

Souprava RM 471 je určená k provozu z vozidel a ke stacionárnímu použití. Po schválení funkčního vzorku 26.5. 1948 a řadě armádních zkoušek se však do sériové výroby a do výzbroje nedostala a byla nahrazena univerzálnější a dokonalejší RM 31 (byť v případě elektronek to bohužel neplatí).

Radiostanice RO 21 „LIBEŇ“ a RM 31 „SUPERTÁŇA“ byly vyvinuté na přelomu 40. a 50. let. RO 21 je malá jednodílná pěchotní radiostanice, nesená a obsluhovaná jedním mužem, RM 31 je vícedílná vševojsková radiostanice, koncipovaná jako univerzální modulový systém, rozšiřitelný podle požadovaného účelu. Je přímým následníkem RM 471.

RO 21 má ve skříni 425x130x360 mm o celkové hmotnosti 21,5 kg kompletní 14ti elektronkový přijímač-vysílač včetně zdrojů a u RM 31 je ve skříni 350x230x300 mm o hmotnosti 18 kg 16ti elektronkový přijímač-vysílač.

Obě radiostanice jsou osazeny heptalovými přímožhavenými bateriovými elektronkami 1H33, 1F33, 1L33 a 3L31 z produkce TESLA, případně maďarskými ekvivalenty TUNGSRAM, které jsou kopiemi původních amerických elektronek. Pouze koncová elektronka RL15A (krycí název EV 301, původní označení TESLA Rožnov bylo 5L50) vysílače RM 31 je odlišného provedení s devítikolíkovou celoskleněnou paticí B9G. Elektricky je shodná s pentodovou částí německé RL 4,8 P15.

Volba typu použitých elektronek a jejich nízká kvalita u tuzemské produkce se ukázaly být nejslabším místem obou jinak velmi precizně řešených radiostanic. Jde sice o výběrové vojenské série, ovšem elektronek, konstruovaných jednak na civilních principech (s výjimkou speciální RL15A), tedy mechanicky poměrně křehkých a navíc o technologicky špatně zvládnuté kopie původních amerických vzorů, trpící zejména mikrofonií a malou trvanlivostí katody. Oproti tomu německé vojenské elektronky se vyznačovaly mnohem propracovanější koncepcí a především specializací pro všestranně náročný provoz v polních podmínkách. S použitými elektronkami souvisí i nepříliš konstrukčně zdařilé bakelitové objímky se snadno se deformujícími kontakty (keramické byly jen o něco málo odolnější), což většinou vedlo i při opatrné manipulaci k ohnutí nožek, rozlomení spodku elektronky a jejímu zničení.

Poválečný československý elektronický průmysl se vydal v případě elektronek na snadnou cestu kopírování cizích vzorů, v řadě případů různě tvarově a elektricky modifikovaných a především nesystematicky typově značených (převládala inspirace sovětským, poměrně neobratným značením) a to dnes jejich konstrukční původ na první pohled poněkud zamlžuje. Po skončení války zde byly k dispozici výrobní linky (LORENZ v Horním Vrchlabí, PHILIPS a TELEFUNKEN v Praze) a vybudovala se elektronkárna v Rožnově, což umožnilo rychlý náběh velkého množství typů, včetně obnovení výroby zastaralých elektronek pro účely údržby starších přístrojů včetně civilních. Po krátkém období využívání kořistních zásob ale u nás německá cesta existence ryze vojenských typů nebyla s několika málo výjimkami následována, převážná většina zde vyráběných elektronek sloužila v civilním sektoru a pro vojenské účely se prováděl pouze výběr na základě kusových zkoušek.

Potřeba speciálních typů, zejména pro servisní účely k importovaným funkčním celkům (např. radarům, pokud se takové typy nevyráběly u nás licenčně) a též případně konstrukčních součástek pro vlastní čs. přístroje, byla řešena dovozem ze Sovětského svazu, včetně plně kompatibilních modifikovaných civilních typů, obvykle mechanicky a elektricky zodolněných, s nároky na užší výrobní tolerance. V rámci RVHP a po podpisu Varšavské smlouvy se pak jednotlivé členské státy podílely na výrobě vojenských a civilních elektronek podle dohodnutého klíče. Československu připadla nadále role výrobce převážně malých civilních elektronek a obrazovek pro širokou potřebu (TESLA Vrchlabí a později Rožnov p. R.) a speciálních vysílacích elektronek včetně největších typů pro rozhlasové a televizní vysílače a radary, v některých případech použitých pro vojenské účely (TESLA Vršovice). V NDR se vyráběly vedle kopií původních druhoválečných typů, nutných zde pro údržbu starých, stále sloužících zařízení, zejména civilní elektronky včetně specializovaných měřicích a na počátku 60. let i tužkové typy pro armádu, okopírované dle západních vzorů.

RO 21 „LIBEŇ“ je simplexní radiostanice se superheterodynním přijímačem s jedním směšováním a vysílačem s částečně sdílenými obvody. Kmitočtový rozsah je 2000-2990 kHz s dělením na 100 kanálů s odstupem 10 kHz. Druh provozu je volitelně:

A3 (fonie s amplitudovou modulací),

A1 (nemodulovaná telegrafie).

Vysokofrekvenční výkon vysílače při A3 a A1 je nejméně 0,1 W. Dosah s 1,5 m prutovou anténou do 5 km při A3.

Citlivost přijímače je lepší než 5 µV při A1 a lepší než 10 µV při A3.

Radiostanice je umístěna ve skříni z duralového plechu, opatřené popruhy pro zavěšení na záda. Skříň obsahuje chassis vlastního přijímače-vysílače, modul vibračního měniče ZV 21 a niklkadmiovou akumulátorovou baterii 4 NKN 10-II. Soupravu doplňují skříňka dálkového ovládání, sluchátka a laryngofon (krční mikrofon). Na horní stěně je anténní izolátor, na zadní stěně je držák na svinutou prutovou anténu. Samostatná brašna radisty obsahuje anténní ladicí díl, který se nasazuje mezi anténu a anténní

izolátor, mikrotelefon, telegrafní klíč, drátovou anténu s protiváhou a bedničku záložních součástí. Součástí soupravy je i skříňka pro záložní akumulátor, kterou lze zavěsit na popruh.

Ještě v 60. letech byly radiostanice RO 21 vybavovány tranzistorovým střídačem, který nahrazoval původní vibrační vložku. Při jeho výrobě se sešly poměrně nesourodé součástky: byl použit sokl z rozebraného německého kořistního vibračního měniče W.Gl.2,4a (původní čs. vibrační vložka pro RO 21 a RM 31 typu VIU 2,5/2,4V je jeho přímou kopií) a sovětské výkonové germaniové tranzistory.

Radiostanice je primárně určena pro spojení menších jednotek a velení za pochodu, přičemž radista není výrazněji omezován v pohybu (pomineme-li váhu stanice), protože při použití náhlavních sluchátek pod přilbou a krčního mikrofonu, připojených přes skříňku dálkového ovládání, je vyžadováno pouhé přepínání z příjmu na vysílání a naopak. Alternativně lze používat mikrotelefon a i tehdy je obsluhující voják téměř plně bojeschopný a může používat osobní zbraň.

Funkční vzorek radiostanice s označením RM 486 byl schválen 3.1.1949.

Základ RM 31 „SUPERTÁŇA“ a jednotnou část všech variant tvoří vlastní simplexní radiostanice, sdružující superheterodynní přijímač s jedním směšováním a řiditelným krystalovým mf filtrem a vysílač s částečně sdílenými obvody. Skříň z duralového plechu s výztužnými prolisy a podélnými profily na spodní straně, sloužícími pro upevnění do odpruženého závěsu, obsahuje dva vzájemně oddělitelné tenkostěnné tlakové odlitky chassis a vložený karusel z hliníko-hořčíko-měděné slitiny, v jejichž komůrkách jsou umístěny obvodové součástky. Část použitých kondenzátorů je německého původu z válečné výroby. Precizní mechanické i elektrické provedení radiostanice je zárukou bezchybné funkce i desítky let po ukončení aktivní služby a přes některé konstrukční nedostatky je i dobrou vizitkou našeho poválečného radiotechnického průmyslu. Na přelomu 40. a 50. let se jednalo o skutečně špičkový hi-tech produkt.

Kmitočtový rozsah radiostanice je 2000-5995 kHz s dělením na 800 kanálů s odstupem 5 kHz a možností rozladění od jmenovitého kmitočtu o ±1,4 až 4 kHz.

Druh provozu je volitelně:

A3 (fonie s amplitudovou modulací),

A2 (modulovaná telegrafie)

A1 (nemodulovaná telegrafie).

Vysokofrekvenční výkon vysílače na anténním výstupu je 1,5 W při A3, 3 W při A2 a 6 W při A1. Dosah přímou vlnou je pak se svazkovou anténou 1,8 m při A3 až 8 km ve dne a 3 km v noci. S tyčovou či prutovou anténou výšky 4,8 m je dosah přímou vlnou při A1 50-60 km ve dne a 20-30 km v noci; při A3 15-25 km ve dne a 4-7 km v noci.

Citlivost přijímače je 2 µV (A1) a lepší než 10 µV (A2 a A3). V mezifrekvenčních obvodech je zařazen krystalový filtr s plynule řiditelnou šířkou propouštěného pásma 200 Hz – 8 kHz.

Při použití vhodně směrované vysoko umístěné horizontální drátové antény lze navázat spojení ionosférickou vlnou na vzdálenost několika stovek km a při ideálních podmínkách i mnohonásobně dále. Základní oblast použití radiostanice však s dálkovým spojením takového druhu standardně nepočítá, přestože není fyzikálně vyloučeno a technická dokumentace RM 31 takovou možnost zmiňuje. Systemizovaná drátová anténa 2x7 m má být především využívána jako nízký dipól v případech, kdy by tyčová anténa byla nápadná. Kotvená vertikální tyčová anténa cca 5 m vysoká má prostorovou složku záření potlačenou, zejména je-li stavěna s kapacitním kloboukem (hvězdicí).

Verzi RM 31-P (pěchotní) tvoří vedle radiostanice ve skříni MB 31-1 dále zdrojová skříň MB 31-2 o rozměrech 365x440x170 mm a hmotnosti 22 kg, obsahující dvě sady (provozní a záložní) žhavicích niklkadmiových akumulátorů 4 NKN10 po 4,8 V/10 Ah pro napájení žhavení a měniče, vibrační měnič ZV 31 s vložkou VIU 2,5/2,4V pro napájení anod a stínicích mřížek elektronek, vyjímatelný blok anténního ladění RM 31-3 pro přizpůsobení různých antén k radiostanici, skříňku s příslušenstvím a náhradními díly a sadu propojovacích zdrojových kabelů. Na boku skříně je svinuta svazková anténa, na horní ploše je umístěn gumový anténní izolátor. Zdrojová skříň se s radiostanicí spojuje speciálním kabelem.

Poslední součástí RM 31-P je ruční dynamo ZD 31-1 poháněné dvěma klikami a umístěné na skládací konstrukci se sedačkou pro obsluhu, tvořící s nosítky a plátěným obalem komplet MB 31-3 o rozměrech 230x540x260 mm s celkovou hmotností 21,5 kg, Dynamo zajišťuje celkové napájení koncové elektronky vysílače a po přepojení kabelu do zvláštní svorkovnice na zdrojové skříni nabíjení záložní sady akumulátorů, není-li stanice v provozu. Dynamem je nutné točit pouze při vysílání, nikoli při příjmu. Plátěný obal dynama s nosítky obsahuje brašnu s drátovou anténou, protiváhou, propojovací anténní kabely, kotvicí soupravu pro tyčovou anténu, ovládací skříňku, prodlužovací kabel sluchátek, svorkovnice pro dálkové ovládání stanice a prodloužení kabelu mikrotelefonu a z boku zavěšené pouzdro s 18ti kusy trubkových dílů a zakončovací růžicí pro postavení jednoduché tyčové antény nebo tyčové antény s kapacitním kloboukem.

Charakteristický tvar rozložené konstrukce dynama dal vzniknout přezdívce „býk“.

Pěchotní soupravu RM 31-P tedy přenáší celkem 3 muži – velitel stanice radiostanici, 1. radista zdrojovou skříň a 2. radista ruční dynamo.

Přestože jde o jednoznačně stacionární zařízení, je možný nouzový provoz za pochodu, přičemž je použita prutová anténa, vložená do izolátoru na zdrojové skříni. První jde velitel s radiostanicí na zádech, spojený s následujícím 1. radistou se zdrojovou skříní na zádech kabelem, který je na straně zdrojové skříně opatřen rychlorozpojovacím konektorem, aby se kabel v případě napnutí nepoškodil. Poslední jde 2. radista, který má nosítka s ručním dynamem upevněna na prsou, aby mohl točit klikami. Propojení dynama se zdrojovou skříní není samočinně rozpojitelné.

Otáčení dynamem při vysílání není žádná lehká záležitost, i když je v ideální rozložené pozici na zemi, natožpak za chůze, kdy dvacetikilové břemeno brání v dýchání a kliky má radista těsně před sebou. Ale v nouzi nejvyšší si voják těžko mohl vybírat...

Jednotlivé vojenské útvary si v rámci zlepšovatelského hnutí a v mezích kutilské šikovnosti svépomocně vyráběly různé pomůcky pro výcvik, mezi které patří i přenosné operátorské pracoviště s RM 31, umístěnou na dřevěném soklu s policí včetně reproduktoru pro hlasitý poslech.

Verze RM 31-A je vozidlová velitelská radiostanice, lišící se od pěchotní verze vestavbou soupravy do speciálního rámu s tlumicími závěsy, upevněného na korbě vhodného vozu, napájená ze dvou akumulátorů 5 NKN-45 (napětí 12 V, další 4 akumulátory vezeny jako záložní) zdrojovou skříní ZD 31b se dvěma rotačními měniči a komunikačním příslušenstvím (kukla, repro-duktor). Tyčová čtyřdílná anténa je upevněna na kloubu nahoře na rámu. Soupravu doplňuje malá nabíjecí souprava (elektrocentrála) NS 600.

Známy jsou zástavby do vozidel GAZ-69 (v rámu) a vzácné Škody 973 R, dodateč-ně pojmenované „BABETA“ (na stole a stěně nástavby).

Pro provoz mimo vozidlo jsou ve vezeném příslušenství standardní zdrojová skříň, ruční dynamo a antény jako u pěchotní verze.

Verze RM 31-S a RM 31-T pro samohybná děla a tanky jsou doplněny pomocným superreakčním plynule laditelným přijímačem-vysílačem RM 31-50 „MÁŇA“ s rozsahem 75-78 MHz a modulací A3 pro spojení přímo mezi vozidly, kombinovaným se zesilovačem tankového hovorového zařízení (THZ) pro komunikaci osádky. RM 31-50 je osazena sedmi elektronkami - 6 ks 6F32 (modifikovaná kopie německé RV12P2000) a 1 ks 1H33. Radiostanice jsou určeny k pevné zástavbě a mají napájení řešeno zvláštními zdrojovými skříněmi ZD 31a s rotačními měniči, využívajícími 12 V vozidlové baterie. Na čelní panely se upevňují speciální kryty s otvory pouze pro nejdůležitější ovládací prvky; současně se tak vytvoří hladký povrch panelu bez výčnělků, důležitý pro bezproblémový pohyb ve stísněném bojovém prostoru. Stanice RM 31-S je určena jak k montáži v normální poloze, tak i „vzhůru nohama“ a uchycována za lišty, nacházející se na spodní straně skříně, do držáku přichyceného na strop bojového prostoru, RM 31-T je montována svisle, pravým bokem dolů. Orientace popisů krycích panelů tuto skutečnost respektuje.

Radiostanice RM 31-S je složena ze samostatné skříně RM 31-103 pro RM 31 a skříně RM 31-101 pro RM 31-50, oba přístroje jsou tedy mechanicky odděleny a navzájem je propojuje pevná kabeláž a svorkovnice, vmontované ve vozidle. Anténní ladicí jednotka RM 31-3 se upevňuje odděleně na závěs RM 31-107.

RM 31-T je tvořena společnou skříní MB 31-50 z ocelového plechu, s nosným držadlem, v níž jsou obě stanice RM 31 a RM 31-50 mechanicky a elektricky spojeny v jeden celek.

Anténní ladicí jednotka RM 31-3 se připevňuje do vodicích lišt na boku skříně radiostanice.

Nedílnou součástí obou verzí jsou připojovací skříňky velitele RM 31-51, střelce RM 31-52, řidiče RM 31-108 a nabíječe RM 31-53, připojovací šňůry s přepínači ke kuklám RM 31-61, kukly sa sluchátky a laryngofony a další příslušenství.

Jako náhlavní soupravy byly též používány tankové kukly Wehrmachtu (u RM 31-T a S) a letecké letní kukly Luftwaffe (u RM 31-A), jejichž konektory byly montovány na připojovací šňůry. Šnůry RM 31-61a existovaly jak ve standardním provedení, tak ve verzi s pevně připojenou náhlavní hovorovou soupravou se sluchátky 2x 80 ? a výsuvným mikrofonem, se zakončením telefonní pětipólovou zástrčkou.

Za samostatnou variantu RM 31 lze považovat velitelský radiovůz T 805 „SOBOTA“, který obsahuje dvě radiostanice RM 31a v držácích na stole, speciální vysokofrekvenční výkonový zesilovač, umístěné spolu s ovládacím panelem, přijímačem R3 a radiostanicí A7b v kabině radistů a oddělenou radiostanici RM 31-50a, obsluhovanou spolujezdcem řidiče vozidla. Zajímavostí je napájení vf zesilovače trofejním německým rotačním měničem U 10 a.

Rádiové vybavení soupravy „SOBOTA“ je doplněno o samostatný vnitřní interkom, spojující kabinu velitele s kabinou radistů. Ovládací panel umožňuje retranslaci mezi oběma RM 31 nebo mezi A7b a RM 31, dálkové ovládání drátovou linkou a přímý vstup velitele do fonické komunikace stanic vyjma RM 31-50.

První funkční vzorek radiostanice s označením „SUPERTÁŇA“ pochází z r. 1948, definitivní verze byla dokončena v r. 1950. Po tehdy povinném schválení sovětskými poradci na ministerstvu národní obrany bylo předloženo v lednu 1951 ministru obrany doporučení k zařazení do výzbroje jako univerzální stanice pro spojení na úrovni divize-pluk-prapor ve všech druzích vojsk a jako náhrada stávajících radiostanic ve všech tancích čsl. armády.

Jako významná přednost radiostanice RM 31 bylo zdůrazňováno její napájení, které nevyžadovalo anodové baterie – ty tehdy působily našemu průmyslu na rozdíl od alkalických akumulátorů velké problémy s kvalitou a bylo pro ně nutné dovážet drahé suroviny ze zahraničí...

RM 31 byla na základě provozních zkušeností v polovině 50. let částečně upravena, byly provedeny dílčí změny zapojení, hodnot a doplněny některé součástky, nahrazen drahý tepelný měřicí přístroj v anténním ladění žárovkou a tlačítkem (protože pro modernizovanou verzi byly využity i původní panely, jsou montážní otvory pro oba prvky u některých sérií zmenšeny dodatečnými krytkami), menší mechanické úpravy a upřesněna pravidla pro obsluhu. Takto upravené stanice a jejich komponenty nesou na typovém štítku za označením písmeno „a“ (např. RM 31a). Přístroje s dodatečně namontovanou pojistkou pro napájecí okruh 12 V (vozidlové verze) mají na čelním panelu nastříkán nápis „12 V jištěno 5 A“. Pomocná radiostanice RM 31-50 prodělala radikálnější úpravy, při nichž byla vypuštěna jedna elektronka 6F32 v zesilovači THZ. Výroba RM 31 byla ukončena okolo roku 1958, některé součásti souprav se však vyráběly déle.

Postupné překonávání koncepce spojení na malé vzdálenosti na krátkých vlnách, technické zastarání, chronické problémy s nízkou spolehlivostí použitých elektronek a náhrada malých KV radiostanic VKV stanicemi způsobila, že RO 21 a RM 31 přestávaly být v armádě využívány a od poloviny 60. let jsou vyřazovány ze služby. Totéž se týkalo i další spojovací techniky, založené na shodné součástkové základně. Poměrně značné množství stanic RM 31 se od r. 1965 prostřednictvím Svazarmu dostalo mezi radioamatéry a dobový odborný tisk uvedl řadu popisů a návodů na jejich přestavbu, zejména na síťové napájení (to nebyla nijak jednoduchá záležitost, původní napájecí okruhy RM 31 jsou neuvěřitelně komplikované), rozšíření na amatérská pásma mimo původní rozsah stanice, úpravu pro plynulé ladění a úpravy anténního ladicího dílu. V době absolutní nepřítomnosti jakýchkoli moderních továrně vyráběných vysílačů, přijímačů či transceiverů na maloobchodním trhu, kdy si většina radioamatérů, pokud nevlastnili nějaký pozůstatek po spojařích Wehrmachtu či spojenců, musela své zařízení postavit sama jako na samém počátku éry amatérského vysílání, byla RM 31 vítaným objektem zájmu alespoň pro nejmladší kategorii amatérů-vysílačů v tehdy nejnižší „začátečnické“ třídě C, kde tolik nevadil ani omezený kmitočtový rozsah, ani nepatrný výstupní výkon. Případně se stanice dala použít i jako budič pro výkonový koncový stupeň.



Malé KV stanice tedy vymizely z běžných jednotek, ale jejich doménou zůstala agenturní oblast, kde se požadovalo dálkové spojení z týlu nepřítele při co nejmenších rozměrech a nezávislém napájení. Tedy stejný princip jako u odbojových radiostanic z let II. světové války. Že malé agenturní radiostanice dosáhly léty značné dokonalosti ilustruje např. sovětská R-394 v několika vývojových variantách, zařazená do služby i v ČSLA.

Požadavek spojení na vzdálenosti desítek až stovek kilometrů bez přímé viditelnosti protistanic však trval ze strany velení vyšším jednotkám, což mohly zajistit v širším měřítku střední a velké KV stanice. Protože na přelomu 50. a 60. let doba ještě přála vlastnímu vývoji, byla na podkladě RM 31, konkrétně jejích nejosvědčenějších prvků, zkonstruována v n. p. TESLA Pardubice modernizovaná verze v kategorii středních radiostanic, RM 31-M. Komplet s krycím názvem „TŘINEC“ byl oficiálně určen k práci v divizních sítích, dělostřeleckých skupinách a pro spojení s průzkumem na rádiových směrech.

Že se jeho zrod neobešel bez problémů, typických pro centrálně řízené hospodářství a že šlo o zařízení, sledované z nejvyšších stranických kruhů dosvědčuje bod č. 11 „Provedení kontroly v zajištění výroby radiostanice RM 31 M“ ze zasedání předsednictva ÚV KSČ dne 12.2.1963. Náběh výroby se totiž neskutečně vlekl, v zapojení byla prováděna řada změn a do konce roku 1963 se podařilo vyrobit pouze několik desítek souprav.

Radiostanice se vyráběla ve třech verzích:

RM 31-M-a jako radiovůz ve snížené nástavbě terénní Tatry 805 (existovala však i atypická poněkud zjednodušená verze ve standardní vysoké skříni), RM 31-M-s-p jako souprava včetně podpůrné technologie (podkladový rám, zemnicí kolíky, 2 elektrocentrály,...) ve třech přenosných dřevěných kontejnerech, sloužících současně jako jednotlivá stacionární pracoviště operátorů a RM 31-M-s ve třech přenosných transportních bednách, z nichž musely být jednotlivé přístroje vyjmuty a umístěny na vhodné pracoviště. I zde byly součástí soupravy elektrocentrály atd. (t.zv. „bednový TŘINEC“).

Že nešlo o nijak levné zařízení dosvědčuje původní velkoobchodní cena, např. RM 31-M-s-p v r. 1966 stála 90.358,82 Kčs.

Technicky nejzajímavější a nejrozsáhlejší je „TŘINEC“ v T 805. Jedná se o zcela soběstačný subjekt, schopný činnosti v jakékoli denní či roční době. Napájení radiostanice je kombinované z akumulátorů nebo z vezené elektrocentrály, která může být v provozu i během jízdy, ke stanici lze připojit linková vedení nebo vlastní VKV radiostanici, je možné dálkové ovládání pomocí kabelové linky i VKV stanice.

Osádku vozidla tvoří 3 muži: velitel radiostanice/1. radista, 2. radista a řidič/strojník elektrocentrály.

„TŘINEC“ převzal z RM 31 pouze princip a mechaniku volby kmitočtů a design. Nejedná se už o transceiver, ale o samostatný vysílač RS 41-1, jako hlavní přijímač slouží přístroj R 4 „LABE“, jako záložní přijímač pak R-5a původem z bývalé NDR, jehož původní typové označení je EKB. Skříň vlastního vysílače obsahuje kmitočtovou ústřednu s násobičem (kmitočtový rozsah se oproti RM 31 zvětšil na 1,5 – 11,990 MHz s 1500 kanály s odstupem 5 kHz (1,5-5 MHz) a 10 kHz (5-11,990 MHz, násobení 2x a možností plynulého rozladění v rozmezí dvou sousedních kanálů), modulátor a výkonový koncový stupeň.

Přímou vazbou na německou válečnou techniku i symbolickým odkazem na počátky v podobě RM 471 jsou zde použité dvě paralelně spojené elektronky GU-50, sovětské kopie německé LS 50. Ostatní elektronky včetně elektronek zdroje, ovládací skříňky a přijímače R 4 jsou nepřímo žhavené heptalové typy 6H31, 6F31, 6Z31 a novalové 6L43 produkce TESLA, ve vysokonapěťovém usměrňovači pro vysílač byly původně dvojice výbojek UA025A. Všechny elektronky zdroje ZU 41-1 pro vysílač byly při modernizaci v r. 1964 nahrazeny polovodičovými diodami.

Vysílač a přijímač mimoto obsahují po jednom doutnavkovém stabilizátoru. Jediný tranzistor v celém komplexu stanice se nachází v transvertoru pro bateriové žhavení RS 41-20 (žhavicí skříňce).

Koncem roku 1965 začaly být zdroje ZU 41-1 vybavovány elektromechanickým počítadlem provozních hodin, do starších výrobků se počítadlo montovalo dodatečně při generální opravě.

Vysílač může pracovat s provozem:

A3 (fonie s t. zv. účinnostní amplitudovou modulací s ovládáním úrovně nosné vlny)

A2 (modulovaná telegrafie)

A1 (nemodulovaná telegrafie)

F1 (klíčování frekvenčním posuvem).

Vysokofrekvenční výkon při A1 a F1 je 100 W, při A2 a A3 40 W. Snížený výkon, na který lze vysílač přepnout, činí asi 1/10 plného výkonu. Specialitou vysílače je použití modulace A3 s ovládáním úrovně nosné vlny, t.zv. systém HAPUG. Výkon je proměnlivý podle hloubky modulace, takže nemodulovaný vysílač má na výstupu nosnou vlnu s výkonem jen cca 5 W (0,8 W při sníženém výkonu). Veškerá informace je pouze v postranních pásmech, což má za důsledek vyšší účinnost modulace i celého koncového stupně. Proměnlivý výkon komplikuje i případné zaměření vysílající stanice nepřítelem. Přijímač musí mít vypnuté AVC, jinak dochází ke zkreslování signálu. Při slabých úrovních signálu však může snižovat čitelnost nemaskovaný šum v modulačních pauzách.

Za vysílačem následuje jednotka anténního ladění RS 41-3, která impedančně přizpůsobuje různé anténní systémy k výstupu vysílače. Standardně se předpokládal provoz vysílače a přijímače s vlastními, oddělenými anténami, což umožňuje uskutečnit plně duplexní spojení na dvou různých kmitočtech. Při simplexním provozu na jednom kmitočtu je možné přes relé ve vysílači připojit k vysílací anténě hlavní přijímač.

Antény jsou v zásadě dvojího druhu: mobilní sklopná tyčová, tvořená až 4mi sešroubovatelnými díly, která je pevnou součástí vozidla (druhá totožná anténa slouží alternativně pro oba přijímače) pro spojení za jízdy přímou vlnou a vnější drátová anténa typu „šikmý paprsek“ na kotveném stožáru vysokém 8 m pro stacionární spojení přímou vlnou a dálková spojení ionosférickou vlnou. Mimoto lze připojit jakoukoli nesystemizovanou anténu na izolátorové průchodky v karoserii. V soupravě radiovozu jsou díly pro dva samostatné anténní stožáry.

V nástavbě je dále umístěna přenosná VKV FM radiostanice R-105d s rozsahem 36-46,1 MHz, umožňující komunikovat i za jízdy v rámci malých sítí, s pohyblivým velitelským stanovištěm ap., nebo ovládat dálkově KV stanici. Propojení „TŘINEC“ - R-105d je možné na pevném stanovišti až na vzdálenost několika set metrů dvoužilovým polním telefonním kabelem.

Elektrické napájení „TŘINCE“ je buďto ze střídavé sitě 220 V z jakéhokoli vnějšího zdroje, nebo z vlastní vezené benzínové elektrocentrály o výkonu 1 kVA (ZB 5 Ac ZG 60), nebo z vezených baterií (2 sady 5 NKS 100 po 12 V/100 Ah) prostřednictvím rotačních měničů. Měniče napájejí vysílač a přijímač R 4. R-5a a R-105d jsou napájeny z vlastních akumulátorových NiCd baterií. Součástí bateriového napájení je t. zv. žhavicí skříňka RS 41-20, umístěná na pravém boku stolu operátora, při síťovém napájení je funkční kontrolní panel RM 31-1, nacházející se mezi jednotkou anténního ladění a záložním přijímačem R-5a na polici nad stolem operátora.

Poměrně složitý vnitřní rozvod, rozvaděčový panel s přepínači a nabíjecí jednotka umožňují volbu druhu napájení a současného jednotlivého dobíjení všech staničních akumulátorů z vnějšího zdroje 220 V stř. nebo vlastní elektrocentrály.

V případě potřeby lze přístroje radiostanice vyjmout z vozu a instalovat na vhodném místě, k čemuž se použije zvláštní volné kabeláže z příslušenství vozu.

Mimo soudobé standardní druhy provozu, tedy telegrafii a fonii, umožňuje „TŘINEC“ pracovat i s modulací frekvenčním posuvem F1, která byla určena pro rádiodálnopisné spojení. Souprava vysílače obsahuje potřebné dálnopisné doplňky (korekční členy, odstraňující zkreslení značek) pro 2- nebo 4-drátovou dálnopisnou linku. Dobově odpovídající dálnopisný stroj typu T 51 je možné k vysílači připojit přímo nebo pomocí telegrafního stejnosměrného přenášeče TSP 1/1 (pro vysílání), nebo přijímacího dálnopisného přenášeče RAD 2 (pro příjem), dálnopis D-302 „DALIBOR“ pak přímo. Lze též připojit děrnopáskový vysílač nebo automatický vysílač telegrafních a dálnopisných značek. Protože frekvenční zdvih modulace F1 je u vysílače RS 41-1 500 Hz (v rozsahu 1500-5995 kHz) a 1000 Hz (v rozsahu 6000-11990 kHz), je možné k příjmu použít přijímač R 4, přepnutý na provoz A1, přičemž se záznějový oscilátor nastaví na bezvadný příjem znaků připojeným dálnopisem. Dobový předpis „Spoj-21-11 Rádiový vysílač RS 41, popis a použití“ z r. 1964 sice uvádí, že vzhledem k nutnosti použití speciálního přijímače pro dálnopisný provoz je taková možnost v soupravě s R 4 vyloučena a počítá se s ní po blíže nespecifikovaném budoucím doplnění vhodným přijímačem, ale „Rádiová stanice RM-31Ma, Návod k obsluze a udržování“ z r. 1962 a „Rádiová stanice RM-31Ms-p, Návod k obsluze a údržbě“ z r. 1966 popisují R 4 spolu s výše uvedenými přenášeči jako funkční sestavu.

Veškeré příslušenství radiovozu je umístěno ve zvenčí přístupných schránkách na bocích a v úložných prostorách uvnitř nástavby.

V pravé boční schránce E vpředu ve směru jízdy jsou cívky s prodlužovacím síťovým a dvoužilovým telefonním kabelem PK-2, zásuvka s příslušenstvím a zářiči antén a kolíky stožáru antény, 2 anténní podstavce, palice a druhá sada (2 kusy) akumulátorů 5 NKS 100.

Ve schránce F pod bočními dveřmi do nástavby je montážní nářadí k vozu.

Ve schránce G za pravým zadním kolem je 20 l kanystr s benzino-olejovou směsí pro elektrocentrálu, 2 výfukové hadice, hadicová redukce a lano s karabinami pro ruční vlečení elektrocentrály.

Ve schránce D za levým zadním kolem je uhlák s palivem pro kamna, pod kterým jsou uloženy pohrabáč, lopatka na uhlí, smetáček, sekera a ruční pilka.

V levé boční střední schránce C jsou rotační měniče vysílače RS-41-1 a přijímače R 4 a příslušenství antén.

Ve schránce B za levým předním kolem je startovací akumulátor vozu, nahřívací lampa a dva 20 l kanystry s benzínem pro motor vozu.

V levé přední boční schránce A je rezervní kolo na výklopném rámu, za kterým je namontována na držáku jednotka vzduchového chlazení vysílače. Dole je uložen hever, benzinová samodujná lampa, klíč na matice kol, hustilka, tažné lano a dřevěný klín pod kolo.

Na předním čele nástavby jsou sponami upevněny lopata a krumpáč, ve schránce pak dvoumužná pila „břichatka“.

Interiér je rozměrově velmi úsporný a prakticky celý prostor je účelně a bezezbytku využit. V nástavbě jsou umístěna kamna na tuhá paliva, obsluhovaná zvenčí kvůli omezení prašnosti, přičemž vytápění malého prostoru je energeticky nenáročné a spotřeba i za silných mrazů je jen kolem 10-15 kg uhlí denně. Teplou stravu je možné připravovat přímo na plotně kamen. Na konzoly mezi okny lze instalovat dvě závěsná lůžka (třetí člen osádky může spát na zemi v uličce).

Pokud se osádka uskrovní, je možný i dlouhodobý pobyt v nástavbě včetně zimního období.

Úplná nezávislost radiovozu na vnějším prostředí je přímým důsledkem požadavku na jednu z jeho plánovaných funkcí – spojení s průzkumníky. Tato role předpokládá skryté umístění stanice včetně patřičně maskované antény a její působení na místě dle požadavků i po několik dnů. Na tuto dobu musí vystačit zásoby paliva pro elektrocentrálu a vytápění i potraviny pro osádku.

Základ RM 31-M-s-p je tvořen třemi dřevěnými kontejnery, z nichž č. 1 obsahuje zpředu jednotku vysílače RS 41-1 a anténního ladění RS 41-3, zezadu pak jednotku chlazení, soupravu záložních dílů pro vysílač, soupravu příslušenství pro první elektrocentrálu EC 1kVA, zásuvku s příslušenstvím pro kotvení prvního stožáru, propojovací kabely ke kontejneru č. 2, prodlužovací hadici jednotky chlazení, zemnicí kabely a rozváděcí desku s přípojnými zásuvkami. Kontejner č. 2 obsahuje zpředu zdrojovou jednotku ZU 41-1, regulační trafo RS 41-23, ovládací skříňku RS 41-11 a zásuvku s dokumentací a drobnými záložními díly, zezadu pak dvě cívky s prodlužovacím síťovým kabelem včetně jednoho kabelového svinovače, uzemňovací a propojovací kabely a rozváděcí desku s přípojnými zásuvkami a bleskojistkovou svorkovnicí BS 2. Kontejnery č. 1 a 2 se mohou postavit na sebe nebo vedle sebe, kdy vytvoří kompletní vysílací pracoviště.

Kontejner č. 3 je samostatný, od vysílací části může být vzdálen až 10 km a obsahuje přijímací část radiostanice – zpředu přijímač R 4, polní telefon TP 25 s doplňkem RS 41-12 pro dálkové ovládání, telegrafní klíč, zdrojovou skříň přijímače ZS 4, soupravu záložních dílů pro přijímač, dokumentaci, zásuvku s příslušenstvím pro kotvení druhého stožáru, zezadu pak dvě cívky s prodlužovacím síťovým kabelem včetně jednoho kabelového svinovače, soupravu příslušenství pro druhou elektrocentrálu EC 1kVA, uzemňovací a propojovací kabely a rozváděcí desku s přípojnými zásuvkami a bleskojistkovou svorkovnicí BS 2.

K soupravě patří dva čtyřdílné skládací překližkové nebo laminátové stožáry o celkové výšce 8 m.

Jde o minimalizovanou verzi „TŘINCE“, určenou buďto k práci z pevného stanoviště přímo z kontejnerů a to i nouzově za jízdy z korby nákladního vozidla (pak se kontejnery nesmějí stavět na sebe) nebo z pevného stanoviště (úkrytu) po vynesení jednotlivých přístrojů a jejich propojení volnou kabeláží z příslušenství radiostanice.

Napájení RM 31-M-s-p je možné výhradně z elektrocentrál z příslušenství nebo z pevné elektrorozvodné sítě: pro vysílač s napětím 176-242 V, pro přijímač s napětím 198-242 V (kontejner přijímače nemá ani nevyužívá regulační transformátor).

RM 31-M-s je nejjednodušší verzí „TŘINCE“, s obdobným příslušenstvím jako RM 31-M-s-p a je určen k použití výhradně na pevném místě jako vynesená souprava, spojená volnou kabeláží.

„TŘINEC“ je funkčně a designově velice zdařilá a dá se říci že i elegantní stanice, jejíž kompaktnost a účelnost budí obdiv i po mnoha letech. Bohužel v období vyřazování techniky ČSLA počátkem 90. let bylo mnoho spojovací techniky a výbavy vozidel včetně jich samotných nenávratně zničeno nebo rozebráno na díly s obdobnými následky. Dochované „bednové TŘINCE“ i radiovozy s původní výbavou jsou dnes už velmi vzácné. Rádiové zařízení většinou nebývá příliš opotřebováno a při minimu péče je lze bez problémů provozovat.

Radiostanice RM 31 a RM 31-M splňují díky své kvalitní koncepci, minimu harmonických kmitočtů a čistému tónu i dnes kritéria, potřebná k provozu na amatérských krátkovlnných pásmech. Prakticky jediným dnes aktuálním druhem provozu je telegrafie A1, kterou koncesovaní radioamatéři mohou za příznivých podmínek navazovat spojení s celým světem. Řada z nich se zálibou v historické technice také stále používá nejen samostatné vysílače „TŘINEC“, které je možné jednoduše napájet ze sítě a do nichž jsou stále dostupné náhradní elektronky, ale především anténní přizpůsobovací díly z RM 31 i RM 31-M, které právě svým předurčením pro práci s nesystemizovanými náhradními anténami umožňují připojit téměř libovolný vodič.

Přestože se především RM 31 stávaly častou obětí různých úprav a adaptací, nebo sloužily jako zdroj krystalů pro experimentování, dochovalo se naštěstí ještě mnoho rukou amatéra netknutých přístrojů, na nichž se vedle let jejich aktivní služby podepsalo už „jen“ lepší či horší skladování. Díky velkému počtu vyrobených kusů jde stále o poměrně snadno dostupnou stanici. Problémem je ovšem speciální příslušenství, které bylo v amatérských podmínkách zbytečné či obtížně použitelné a dnes je proto téměř k nesehnání. Oživení dlouhodobě nepoužívané RM 31 se zpravidla omezuje na výměnu vadných elektronek a jejich poškozených objímek a je-li k napájení používán blok vibračního měniče ZV 31, je nutné vyčistit vibrační vložku – její kontakty po dlouhodobém pobytu v uzavřené kapsli silně korodují vlivem vlhkosti a výparů z gumových tlumicích vložek a pravidelně bývají zcela nepohyblivé. Též je nutné přezkoušet kapacitu filtračních kondenzátorů a vadné nahradit. Rotační měniče zpravidla fungují bez problémů a nevyžadují mimo vyčištění komutátorů a promazání ložisek větší údržbu.

Osudem „TŘINCE“, tedy verzí RM 31-M, které se mimo armádu dostaly až po zániku ČSLA, jsou mimo častých následků nevhodného skladování v podobě koroze a poškození dřevěných obalů většinou živelné rozebírání souprav na jednotlivé komponenty a amatérské přestavby radiovozů na obytné karavany. Pokusy o přestavbu přístrojů jsou spíše výjimečné – i když se dala vidět i „rarita“: vysílač RS 41-1 přemalovaný „a la Wehrmacht“...

O příslušenství, zejména pro automobilní verzi RM 31-M-a, platí ještě výrazněji, co pro RM 31 – je ho velmi málo a kompletace nebo rekonstrukce je otázkou štěstí a během na dlouhou trať.

„TŘINCE“ díky nepřímo žhaveným elektronkám a způsobu napájení trpí minimem poruch, nutné je ale vždy prověřit stav síťového zdroje, zejména pokud byly přístroje skladovány ve vlhku – výstupní napětí je životu nebezpečných 1000 V a cokoli zde podcenit se nevyplácí.

Opravy radiostanic a příslušenství by vždy měly být vyhrazeny kvalifikovaným osobám, které mají k dispozici originální dokumentaci a potřebné přístrojové vybavení.

V každém případě už teď u nás platí o spojovací technice ČSLA totéž, co již dlouhá léta o válečné německé: kdysi hojné a prakticky bezcenné přístroje, které byly bez výčitek ničeny a „modernizovány“, se staly předmětem sběratelského zájmu a jejich cena – historická i ta vyjádřená penězi - trvale roste.



Autor: mjr. Ľupták

Převzato - orig. pramen: http://www.csla.cz

Literatura a prameny:

Materiály ze školení obsluh rádiové stanice RM-471
Popis, návod k obsluze a udržování přístroje RO-21
Spoj-21-3 Rádiová stanice RM 31. Popis, použití a provádění oprav; 1961
Popis a návod k obsluze pro soupravu RM 31-P (RM 31-Pa)
Mat-spoj-I-31 Malá rádiová stanice RM 31-P a RM 31-A. Popis a návod k obsluze
Mat-spoj-I-31/1 Malá rádiová stanice RM 31. Podrobné schéma přístroje RM 31
Mat-spoj-I-31/4 Tankové hovorové zařízení rádiových stanic RM 31-Ta a RM 31-Sa. Popis s návodem k obsluze a udržování
Mat-spoj-I-31/5 Zdrojové skříně ZD 31a a ZD 31b. Popis s návodem k obsluze a udržování
Mat-spoj-III-34 Ruční dynamo ZD 31-1. Popis s návodem k obsluze a udržování
Mat-spoj-III-31 Malá nabíjecí souprava 600 W (NS 600) a střídavé soustrojí 570 VA (SS 570); 1955
Soustrojí NS 600 (ZB 6, ZG 52, ZR 493 a příslušenství). Motor České Budějovice 1960
Spoj-21-10 Rádiová stanice RM 31 Ma. Popis a použití; 1963
Spoj-21-11 Rádiový vysílač RS-41. Popis a použití; 1964
Rádiová stanice RM-31-M-a. Návod k obsluze a udržování; 1962
Katalog rádiové stanice RM-31-M-a 7QZ 663 01; 1965
Doplněk ke katalogu rádiové stanice RM-31-M-a 7QZ 663 01; 1966
Spoj-21-21 Rádiová stanice RM-31-M-s a RM-31-M-s-p. Popis a použití; 1966
Rádiová stanice RM-31Ms-p Návod k obsluze a údržbě; 1966
Spoj-25-4 Ošetřování a metodika měření pojítek RM 31-M-a, RM-31-M-s a RM-31-M-10a; 1969
Spoj-51-24 Předpis pro provádění běžných a středních oprav rádiové stanice RM-31-M-a; 1966, 1969
Katalog rádiových stanic RM-31-M-s-p – 3QZ 666 02 RM-31-M-s – QZ 663 01; 1966
Spoj-21-12 Rádiový přijímač R 5a (R 5p). Popis a použití; 1965
Spoj-25-2 Ošetřování a metodika měření pojítek RF-11, R-105, R-108, R-109, R-114, RM-33, RM-33Z,
PZ-589, PZ-33, R-4, R-5, RDM-61M, RF-12; 1969
Žen-26-2 Elektrocentrály 1 kVA, 3 kVA a 7,5 kVA; 1967
Mat-spoj-III-401 Akumulátory, suché galvanické články a anodové baterie. Popis s návodem k obsluze a ošetřování; 1956
Spoj-29-6 Zdroje elektrické energie pro spojovací prostředky; 1989
Radiostanice RM 31. Amatérské radio 1/1966, 2/1966
RM 31-P ze sítě. Amatérské radio 2/1967
Úprava RM31 na síť. Amatérské radio 6/67
Síťový zdroj pro RM31. Radioamatérský zpravodaj 6/1971
Úprava RM31 na 7 MHz. Amatérské radio 9/1971
Využití anténního dílu RM31. Amatérské radio 11/1975
RM31 pro pásmo 160 i 80 metrů. Radioamatérský zpravodaj 11/1977, 12/1977
Úprava RM31 pro plynulé ladění. Amatérské radio 6/1978
Síťové zdroje pro RM31. Radioamatérský zpravodaj 197?
Radiostanice řady RM-31. Amatérské radio 10/2008
Stručná historie radiostanic RM 31 v Československé lidové armádě. J. Novák, OK2BI, OQI 74-75/2009
Historie spojovacího vojska. M. Burian, J. Rýc; 2007

RF-11 (eng)

RF-11 Man Pack Radio used in CSLA
RF 11
The radioset is consisting RF-11 manpack radio Tx/Rx, throat-mic, battery box, headphones, antenna and canvas strap plus assorted valves in the wooden box.

Famous Czech manpack radio set for a short range communications. The RF-11 was the first post WW 2 small manpack radio. Its concept is very simple, VFO-PA while transmitting, preamp and superregeneration detector while receiving.


There were three variations of this radio produced (in the order of appearance):
  • RF-11 the primary model is compatible with e.g. A7b and other radios of these times.

It runs on 23 to 28 MHz using AM (A3) mode only. Receiver sensitivity less than 4uV. It has 50 operation channels with 100kHz channel spacing and has four 1L34S valves. Heater supply is 1.5V LT and 120V HT. The output power is 40mW.

The radio is equipped with four 1L34 tubes, one 1H34 tube in the quartz calibrator box. Powered form three "D" size dry cells for a filament and one 120V anode dry battery, the radio can run for about 12 hours of operation. Very good documentation can be found here..


The field operational results of those radios were mostly poor - mainly because of the low sensitivty, bad reliability and low frequency stability. At the other hand, there were no other such a radios in our country at those (and many following) years... (Tnx Karel, OK1UHU)


73 - Petr, OK1RP

RF-10 (eng)

RF-10 (coded name Takt 1) - Czech army Manpack VHF transceiver

Specification:
--------------
Frequency Range: 44,000 - 53,975MHz
Steps: 25kHz
Channels: 400
RF Output power: 1W
Modulation: F3
Max. deviation: +8kHz


Transmitting range:
-------------------
1,5m whip antenna - 5km
0,5m whip antenna - 1 km
3,3m wire antenna - 10 km
30 m directive wire antenna - 20 km

Receiver sensitivity: 0,5µV
Dimensions of radio: 295 x 47 x 191mm
Dimensions of case: 480 x 350 x 160mm
Total weight: 3 Kg radio
Powered (rechargeable): 6V in 5 x 1,2V NICD/4000 mAh

The radioset RF-10 was developed in between 60's-70's of last century. This set with coded name "TAKT 1" was dedicated for tactical operation in squadrons and troops patrols or headquarters company. It was taken into service in 70's and used till the end of 80's. More than 30.000 pcs was manufactured. In the beggining of 90's this radio set was replaced by RF-13 (coded name Radmila) mainly because of digital and encrypted communication needs.


For more details please visit an excellent page of my friend Brooke Clark as follows


Czech RF-10 Military Radio


where You can find detailed info about baterry boxes, antennas and many other RF-10 related stuff.

73 - Petr, OK1RP

RF-13 (eng)



DICOM RF-13 TACTICAL MANPACK

The system based on the RF13 portable transceiver and the derived mobile sets RF1325 and RF1350 offers fixed frequency radio voice or data communication in VHF band. The RF13 portable transceiver is designed for radio voice or data communication on tactical level in all military branches. It features voice communication via built-in encryption unit, sending of short encrypted messages, selective communication, selectable output power 5 W/0,2 W, up to 9 channel presets, automatic preset scanning and control of most function from a handset. RF1325 and RF1350 mobile sets are assembled from mutually connected RF13 system components. Suitable for vehicle installations or fixed posts and in situations where additional features are not provided by RF13 set, namely substantially increased range, are required. Power output is 25 W or 50 W. Actual components are specified by the user. All operation features of the RF13 base transceiver can be used during operation.

P-19

Radiolokátor P-19

V protiletadlovém vojsku AČR představuje radiolokátor P-19 v současnosti jediný používaný prostředek určený k radiolokačnímu průzkumu vzdušného prostoru a k distribuci údajů o vzdušné situaci na velitelská stanoviště a do palebných prostředků. Skládá se z přístrojové a anténní části, které jsou odděleně umístěny na dvou vozidlech ZIL 131.

Radiolokátor P-19 zjišťuje vzdušné cíle v malých výškách, určuje azimut i šikmou dálku a rozpoznává příslušnost cílů radiolokačním dotazovačem. Radiolokátor v podmínkách AČR prošel dílčí modernizací. Původně analogové zpracování vzdušné situace bylo nahrazeno zařízením, jež transformuje zpracovaný signál do číslicového tvaru.

Radiolokační dotazovač KREMNYJ (resp. PAROL) byl nahrazen zařízením AN/TPX-56, které splňuje soudobé požadavky na identifikaci vzdušných cílů a změnu dosavadních pracovních postupů při obsluze radiolokátoru. Nové provedení radiolokátoru má označení RL P19/IFF.

Obrazová příloha:

Radiolokátor P-19 Radiolokátor P-19

Vera

Pasivní sledovací systém Věra

Pasivní sledovací systém (PSS) Věra je výrobek pardubické akciové společnosti ERA. Systém může jako nezávislý zdroj informací o vzdušné situaci plnit funkce kontrolního a záložního systému pro radarové systémy Řízení letového provozu (ŘLP).

První funkční vzor systému Věra byl instalován na stanovištích s nadmořskou výškou cca 1000 metrů a od roku 1995 úspěšně testován v nepřetržitém provozu skupinou specialistů Střediska pasivních systémů letectva a PVO AČR. Váha jedné stanice je cca 25 kg a příkon cca 30 wattů. Princip systému je shodný s požadavky kladenými na jeho předchůdce (např. Tamara, Tacan).

Systémy Věra nabízí výrobce v těchto modifikacích: Věra – P3D, Věra ASCS, Věra - AP, Věra - ADSB a Věra – HME a Věra – E používaný především ve vojenství.
Systém Věra patří do kategorie třípozičních časově-hyperbolických systémů pro určování polohy zdroje elektromagnetických signálů. Těmito signály jsou odpovědi palubních odpovídačů SSR - systému sekundární radiolokace 1090 MHz vysílané ve formě impulsních kódů.

Poloha letounu se určuje na základě vyhodnocení rozdílu času příchodu těchto signálů (kódů) na tři přijímací stanice navzájem vzdálené desítky kilometrů. Souřadnice (poloha) letounu jsou dány průsečíkem hyperbolických křivek odpovídajících vyhodnoceným časovým rozdílům. Systém se skládá ze tří bezobslužných přijímacích stanic (střední a dvou bočních), mikrovlného spojení a signálového procesoru umístěného v místě střední stanice. Tam se také vyhodnocují kódy odpovědí, velmi přesně se měří jejich vzájemné časové zpoždění, vyhodnocuje se okamžitá poloha letounů a provádí se automatické sledování drah všech letounů.

Věra poskytuje informaci o vzdušné situaci v reálném čase: souřadnice X,Y, rychlost, barometrickou výšku a identifikaci kódu. Základní verzi lze rozšířit o další palubní zdroje signálu (dotazovače TACAN, DME, palubní radary aj.). Výstupní informace o aktuální vzdušné situaci se předává modemem do situačního displeje k zobrazení a dalšímu zpracování i k distribuci uživatelům.

Testování prokázalo, že dosah systému je 400 až 500 km v úhlovém sektoru větším než 120o. Systém dokáže pokrýt celé území ČR i dostatečnou část vzdušného prostoru sousedních států. Určující je prakticky pouze přímá radiová viditelnost přijímacích stanic PSS do zájmového prostoru. Ověřená stacionární přesnost měření (ve vzdálenosti kolem 100 km) je u systému Věra řádově desítky metrů a prostorově závisí na poloze letounu vzhledem k přijímacím stanicím. Současné programové vybavení umožňuje automaticky sledovat až 300 letounů současně.
Systém nabízí i ověřenou plynulost vedení cílů a kvalita vedení při manévrech letounů.

Výstupní informace je předávána s periodou 5 s a obsahuje ke každému letounu pořadové číslo, polohu, identifikační kód A, dekódovanou barometrickou výšku a příznak kvality sledování.
Výstupní zpráva ve formátu ASTERIX zajišťuje datovou kompatibilitu se systémem LETVIS. (integrovaný systém vojenského ŘLP, průzkumu vzdušného prostoru, uvědomování, vedení a řízení aktivních prostředků protivzdušné obrany, obsahující prvky technologie C4I2 ).

Aplikace a přínosy:

Systém Věra je vhodný jako záložní systém pro radarové systémy ŘLP, pro sledování letadel na letových trasách a v koncové řízené oblasti, pro sledování letadel při pohybu na zemi, při přistávání i v malých výškách, ke kontrole kvality sledování systémů ŘLP, pro sledování námořního provozu apod.

Systém využívá nejmodernější technologie z oboru mikrovlnné a digitální techniky. Výsledkem je kompaktní, vysoce spolehlivá, rozměrově i váhově minimalizovaná konstrukce.
Použita je plochá anténa typu path.
Přesnost určení barometrické výšky je 30 m.
Obsluhu tvoří jeden operátor u situačního displeje.

Pasivní sledovací systém Věra 1

PSS Věra představuje užitečný doplněk a zálohu existujících aktivních radiátorů systému ŘLP. Není náhradou radiolokátorů, ale jejich doplňkem se specifickými možnostmi a perspektivou rozvoje. Integrace dat z PSS Věra do systému LETVIS je logická a nezbytná, neboť umožňuje zvýšit bezpečnost celého systému ŘLP.

Zdroj:

Technický týdeník 10/1998
Vojenské rozhledy – zvláštní číslo 2001
Obrana (SVK) – 7/2003
Era, a.s. Pardubice - www.era.cz

RF-13

Rádiová stanice RF-13

Rádiová stanice RF-13

Rádiová stanice RF 13 je přenosná VKV rádiová stanice určená pro taktický stupeň velení. Konstrukce rádiové stanice je řešena modulově, každý díl rádiové stanice je tvořen funkčně uceleným blokem, který se vyrábí technologií povrchové montáže s využitím stříkaných odlitků z hliníkových slitin. Tato koncepce zabezpečuje dosažení vysoké mechanické odolnosti a odolnosti rádiové stanice proti vlivům prostředí. Obvody stanice jsou řešeny na zásuvných deskách, propojení je provedeno mateční deskou. Toto řešení značně usnadňuje kontrolu obvodů a zjednodušuje její opravy. Současně umožňuje pozdější postupnou modernizaci či úpravy stanice s nízkými náklady. Cílem vývoje byla stanice, která by umožnila široké využívání stanice v jednotkách AČR i po roce 2000 a byla slučitelná při provozu s jinými stanicemi využívanými ve většině armád. Základní parametry těchto stanic, jako je kmitočtový rozsah, druh provozu, modulace, jsou pro provoz na pevných kmitočtech standardisovány. Současná dostupnost součástkové základny a úroveň výrobních technologií umožnila zařazení speciálních integrovaných obvodů s vysokým stupněm integrace a minimální spotřebou. Protože se při používání stanice vyžaduje co nejjednodušší obsluha, omezení možností chyb obsluhy (aby nedošlo k poškození obvodů stanice při chybné manipulaci) byla stanice vybavena mikropočítačovým řízením. Tím získalo zařízení nové funkční vlastnosti. Kromě dosud běžného otevřeného fónického spojení stanice umožňuje i přenos dat a využívání vestavěného maskovače hovoru. Radiostanice také umožňuje dálkové ovládání a retranslaci při využití vnější skříňky dálkového ovládání a retranslace, automatizovaný přenos třímístného číslicového kódu (provoz FLASH), selektivní volbu až 99 účastníků včetně automatického navázání spojení a jeho potvrzení.

Radiová stanice RF-13

V souvislosti s mikropočítačovým řízením a novou konstrukcí byl také zvolen nový způsob ovládání, protože radiostanice s tak širokými provozními vlastnostmi by při klasickém přístupu vyžadovala řadu provozních přepínačů a nebylo by možno vyloučit chyby obsluhy a obsluha by musela mít náročnější výcvik. Pro ovládání byla zvolena koncepce s jedním provozním přepínačem (pro zapínání stanice a regulaci hlasitosti), LCD displejem a klávesnicí. Mikropočítačové řízení přitom vylučuje do značné míry chybný postup ovládání. Obdobná koncepce byla zvolena při volbě zapojení nf konektorů. Na stanici jsou k dispozici dva, funkčně identické, konektory pro připojení vnějších zařízení (mikrotelefonu, datového terminálu s modemem, skříňky dálkového ovládání a pod.). Po připojení vnějšího zařízení mikropočítačový řídící systém sám zjistí, o jaké zařízení jde a bez zásahu obsluhy zajistí potřebné nastavení vnitřních obvodů radiostanice. Tím je značně zjednodušena obsluha.

Výrobce RF-13 je DICOM, spol. s r.o.


Určení:přenosná VKV rádiová stanice určená pro taktický stupeň velení
Umožňuje spojení s: R-105, R-107, R-111, R-123, R-173, RF-10,
Kmitočtový rozsah:30 - 87,975 MHz
Kmitočtový odstup:25 kHz
Počet pracovních kmitočtů :2320
Volba kanálů:číslicová klávesnice
Druh provozu: simplexní nebo poloduplexní telefonie

přenos dat rychlostí 1,2 kbit/s a 16 kbit/s
Utajení hovoru:vnitřní číslicový maskovač hovoru
Přenášené kmitočtové pásmo:300 - 3400 Hz pro telefonii

150 - 9000 Hz pro přenos dat
Výkon vysílače:5 W jmenovitý

0,2 W snížený

25 W se zesilovačem

50 W se zesilovačem
Nízkofrekvenční výkon:minimálně 200 mW na 4 W regulovatelný
Citlivost přijímače:lepší jak 0,5 µV pro odstup rušení 12 dB SINAD
Napájení: 12V ze zdrojové skříně NiCd akumulátory o kapacitě 4Ah
Doba provozu: 14 hodin při poměru vysílání : příjem : pohotovost - 1:1:10
Odběr proudu: 2A při vysílání jmenovitým výkonem 5W

0,6A při vysílání sníženým výkonem 0,2W

0,2A při příjmu

0,12A při režimu pohotovost
Hmotnost stanice: 2,7 kg bez příslušenství
Hmotnost zdroje:2,5 kg
Rozměry vlastní radiostanice:83 x 205 x 180 mm
Antény a dosah:- s prutovou anténou 0,5 m - 1 km

- s prutovou anténou 1,5 m - 8 km

- se závěsnou anténou - 12 km

- se směrovou anténou délky 30 m - 25 km

Další provozní vlastnosti:

  • provoz šeptem - zvýšena citlivost mikrotelefonu
  • omezovač šumu - vypínatelný, normální nebo tónový (150 Hz)
  • možnost předvolby 9 kanálů a jejich uložení v paměti
  • možnost prioritního prohledávání přednastavených kanálů (SCANNING)
  • možnost selektivní volby účastníků
  • bleskové přenášení 3místného kódů, tzv. provoz FLASH
  • v případě nebezpečí okamžitý výmaz provozních dat z paměti
  • možnost volby modifikace přístupu a náročnosti obsluhy
  • možnost programování kanálů z plnicího zařízení PK13
  • možnost ovládání rádiové stanice z mikrotelefonu s ovládáním
  • volby přednastavených kanálů
  • možnost skupinové a generální výzvy
  • možnost skupinové a selektivní volby účastníků




  • Souprava radiové stanice RF-13


    Složení soupravy

  • vlastní rádiová stanice
  • dvě zdrojové skříňky s akumulátory
  • mikrotelefon s ovládáním
  • anténa závěsná, prutová 0,5 m a 1,5m
  • lehký plátěný obal
  • 2 nosné popruhy
  • brašna s popruhy pro přenos soupravy
  • záložní díly
  • tužka
  • návod k obsluze
  • záznamník
  • technický list


  • Význam jednotlivých prvků:

    Popis rádiové stanice RF-13

    Provozní přepínač - je osmipolohový
    1. Rádiová stanice vypnuta (poloha označena VYP)
    2. Stanice zapnuta, je zvýšená citlivost mikrofonního vstupu,
    provoz šeptem (označení ŠPT)
    3. 4. a 5. Standardní citlivost mikrofonu, zapnut OŠ (označení nevyplněnými obdélníčky)
    6. a 7. Standardní citlivost mikrofonu, vypnut OŠ (označení plnými obdélníčky)
    8. Vymazání vložených a naprogramovaných provozních údajů. Umožňuje ve zvláštních
    případech urychleně vymazat údaje z řídícího bloku stanice, aby nemohlo dojít k
    jejich zneužití (hlavně adresy a kódy). Poloha je zajištěna, vyžaduje překročení určité
    síly, po pootočení přepínače je nutno ještě stisknout klávesu ANO.

    Signalizace příjmu - ukazující přítomnost signálu na nastaveném kanálu (blikající žlutá LED)

    Signalizace vysílání
    - trvale svítící zelená LED - vysílání při správně připojené anténě
    - blikající červená LED - vysílání při poškozené, odpojené nebo nesprávné anténě

    Signalizace zapnutí stanice a stavu baterie
    - blikající zelená LED - zdroj v pořádku
    - trvale svítící červená LED - malé napětí zdroje

    Nf. konektory - oba konektory jsou shodné a slouží k připojení mikrotelefonu

    Klávesnice - obsahuje 15 kláves. Deset kláves je číselných (1 až 9, O - SCAN), pět kláves je funkčních (ANO, NE, VÝKON, PROG a VOLBA). Funkční klávesy jsou umístěny ve spodním řádku.

    Displej - Je vyroben na bázi tekutých krystalů. Zobrazení 6 číselných znaků, které slouží pro zobrazení čísla nastaveného kanálu a kmitočtu, v režimu selektivní volby a při provozu FLASH pro zobrazení adresy stanice a předávaného kódu. Dále jsou na displeji zobrazeny tyto slabikové návěští.
    PROGzobrazeno v režimu programování stanice
    UTzobrazeno při nastavení kanálu s provozem maskovanou řečí
    SELzobrazeno při volbě kanálu se selektivním provozem
    zobrazeno při volbě kanálu se standardním omezovačem šumu
    OŠ 150zobrazeno při volbě kanálu s podtónovým omezovačem šumu
    DATAzobrazeno při připojení vnějšího zařízení pro přenos dat
    DORzobrazeno při připojení doplňku pro DO a retranslaci
    ADRbliká při vkládání vlastní adresy stanice
    ADR KODbliká při volbě režimu FLASH
    Kzobrazeno před číselným znakem zvoleného kanálu
    Fzobrazeno před pětimístným číslem, které udává kmitočet
    MHzzkratka jednotky za údajem kmitočtu
    A, B, Cjedno z těchto písmen zobrazuje variantu stanice
    SDXzobrazeno při nastaveném poloduplexu
    Mindikuje zvolený snížený výkon stanice (200 mW)
    Sindikuje zvolený plný výkon stanice
    Vindikuje připojení zesilovače výkonu ZM 13 nebo ZV 13


    Mikrotelefon s ovládáním:

    umožňuje obsluze, která nemá přímý přístup k ovládacímu panelu stanice řízení některých funkcí stanice. Ovládání se provádí pomocí deseti kláves a LCD displeje.

    Popis mikrotelefonu rádiové stanice RF-13

    Klávesa pro přepínání příjem - vysílání - Stiskem této klávesy se stanice uvede do režimu vysílání

    Klávesa pro dvoustupňové řízení hlasitosti příjmu - Stiskem této klávesy se zvýší hlasitost příjmu o cca 6 dB

    Tlačítko VÝZVA - Při současném stisku tohoto tlačítka a klávesy pro přepínání na vysílání vyšle stanice tónovou výzvu 1000 Hz k protější stanici

    Tlačítko osvětlení displeje - Po stisknutí se asi na 10 sekund rozsvítí osvětlení displeje mikrotelefonu.

    Clear Override - Ruční řízení přímého odposlechu kanálu - Tato klávesa nemá na panelu stanice ekvivalent. Po dobu stisku klávesy jsou překlenuty všechny obvody, které zamezují odposlechu přímo z výstupu přijímače. Jde o oba typy omezovače šumu, zvolený režim selektivního příjmu a vysílání a hovor přes maskovač. Po uvolnění klávesy dochází k obnově naprogramovaných vlastností na daném kanálu. Klávesu je také možno využít ke zrušení akustického návěstí při příjmu kódové zprávy a pro zastavení režimu Scanning.

    Scanning - Start režimu prohledávání kanálů - Po stisku je zahájeno prohledávání přednastavených kanálů.

    KAN - Volba zobrazení čísla aktuálního kanálu - Po stisknutí se zobrazí číslo aktuálního kanálu na displeji mikrotelefonu.

    FREK - Volba zobrazení kmitočtu aktuálního kanálu - Po stisknutí se zobrazí kmitočet aktuálního kanálu. Pokud je naprogramován na daném kanálu poloduplexní provoz, je při příjmu zobrazen kmitočet přijímače a při vysílání kmitočet vysílače.

    Volba kanálu - Po stisku klávesy dochází k cyklickému posuvu nastaveného kanálu.

    Displej mikrotelefonu s ovládáním - zobrazuje v omezeném rozsahu stav rádiové stanice. V režimu příjmu a vysílání hovorových zpráv se zobrazuje číslo pracovního kanálu (c1 až c9) nebo pracovní kmitočet. Při prohledávání kanálů se zobrazují znaky Sc. Při příjmu selektivní výzvy se zobrazuje adresa volající stanice a předaný číselný kód.
    Kromě těchto údajů se zobrazují návěstí:
    MHzpři zobrazování kmitočtu
    UTzobrazeno při nastavení kanálu s provozem maskovanou řečí
    !výstražný vykřičník je zobrazen při režimu příjmu otevřené řeči na kanálu, kde je zařazen maskovač
    SELpři režimu selektivního provozu




    Příslušenství rádiové stanice RF-13

    Zdrojová skříň rádiové stanice RF-13

    Zdrojová skříň RF-13

    Zdrojová skříň slouží pro napájení soupravy přenosné stanice RF-13 a může být i součástí jiných souprav (např. soupravy pro hlídková vozidla). Ve využití jako přenosná rádiová stanice se přenáší zdrojová skříň buď v lehkém plátěném obalu nebo v brašně.

    Zdrojová skříň umožňuje kontrolu stavu stisknutím kontrolního tlačítka. Přitom se akumulátory zatíží proudem 4A. Je-li napětí zdrojové skříně dostatečné, bliká zelená LED. Rozsvítí-li se červená LED, je nutno skříň ihned nabít. Vybitá zdrojová skříň se nabíjí na standardním nabíječi proudem 0.4 A po dobu 14 hodin nebo na automatickém rychlonabíječi s řízeným proudovým režimem po dobu 1 hodiny. Při dlouhodobém skladování se používá konzervační dobíjení proudem 30mA. Před uložením musí být akumulátory plně nabity, konzervační dobíjení nenahrazuje nabíjení. Při skladování po dobu delší než 6 měsíců bez nabíjení se musí provést u zdrojové skříně pro dosažení plné kapacity tři plné pracovní cykly (nabití a vybití) před uvedením do provozu.

    Základní technické údaje:
  • zdrojová skříň RF-13 obsahuje akumulátory o kapacitě 4 Ah,
  • odebíraný proud je omezen pojistkou 10 A.
  • jmenovité napětí zdrojové skříně je 12 V, čerstvě nabitá zdrojová skříň má napětí 14 V,
  • za vybitou se zdrojová skříň považuje, klesne-li její napětí pod 10,5 V
  • doba provozu stanice s jednou zdrojovou skříní při poměru dob vysílání:příjem:pohotovost
  • je 1:1:10 a jmenovitém výkonu vysílače je minimálně 14 hodin.
  • hmotnost zdrojové skříně je 2,5 kg
  • rozměry stanice se zdrojovou skříní 83 x 205 x 252 mm
  • rozsah pracovních teplot je -30°C až +60°C. Nabíjení při mrazu nebo při teplotách nad
  • +40°C snižuje životnost akumulátorů. Optimální teplota při nabíjení je +15°C


    Prutová anténa 1,5 m

    Anténa prutová 1,5 m dlouhá k rádiové stanice RF-13
  • základní typ pro rádiovou stanici RF-13
  • je tvořena anténním přizpůsobením a prutovou anténou
  • sestávající z 5-ti částí
  • tato anténa se používá hlavně za pochodu
  • dosah ve středně zvlněném terénu je 8 km, v otevřeném
  • terénu při přímé viditel. asi 15 km, ve městě asi 3-4 km
  • při provozu vybíráme stanoviště tak, aby v blízkosti nebyly
  • velké překážky ( domy hustý les....), zcela nevhodná jsou
    pod mostem a uvnitř budov
  • při větších vzdálenostech je vhodné najít místo, kde je
  • signál nejsilnější


    Prutová anténa 0,5 m

  • způsob připojení, její vlastnosti i výběr stanoviště je stejný s předchozí anténou
  • rozdíl je v dosahu, který je asi 1 km, používá se tam, kde by byl na závadu větší dosah
  • (ztížení odposlechu nebo v případech kde by delší anténa překážela)
  • není vhodná pro navázání spojení na větší vzdálenosti
  • používá se sníženým výkonem ( prodloužení doby provozu až o 50 %)



  • Závěsná anténa

    Použití závěsné antény u rádiové stanice RF-13 Anténa závěsná rádiové stanice RF-13
  • tvoří ji zářič s izolovaného lanka o délce 2 m, impedanční přizpůsobovací člen, 2 protiváhy
  • o délce 2,5m a koaxiální kabel délky 5mukončený konektorem BNC
  • hlavní předností je možnost umístit ji výše než prutovou anténu, možnost provozu
  • ze zákopů, v lesním porostu, v uzavřených objektech.....
  • dosah ve středně zvlněném terénu asi 15 km
  • nejvhodnější je anténu zavěsit na strom nebo spustit z okna (nesmí viset na
  • kovových sloupech a nesmí se zavěšovat přes el. vedení)
  • je navinuta na navijáku, na jejím konci je očko pro chemlonovou šňůru, která se přehodí
  • např. přes větev a vytáhne do příslušné výšky

    Anténa dlouhodrátová směrová polokosočtvercová

    Použití dlouhodrátové směrové polokosočtvercové antény u rádiové stanice RF-13 Anténa dlouhodrátová směrová rádiové stanice RF-13
  • tvoří ji lanko 30m dlouhé se smyčkou uprostřed.Součástí soupravy jsou i impedanční
  • transformátor, zakončovací odpor, 2 protiváhy tvořené 3-mi lanky 1,5m dlouhými, kolíky...
  • je vhodná pro provoz na místě na vzdálenosti až 25 km i v členitém terénu, je ji třeba
  • směrovat pomocí buzoly a mapy s přesnost ± 10 °
  • místo se volí rovné, daleko od budov, stožárů
  • volně se rozvine na zemi ve směru protější stanice, uprostřed antény je očko, do kterého
  • navlékneme karabinku zavěšovacího provazu a pomocí kamenu na druhém konci provaz
    přehodíme přes např. větev a vytáhneme vrchol antény do výšky 6 m (nejvyšší kmitočty),
    10m (nejnižší kmitočty)
  • není součástí přenosné soupravy

  • Anténa dlouhodrátová směrová vodorovná

    Použití dlouhodrátové směrové vodorovné antény u rádiové stanice RF-13 Anténa dlouhodrátová směrová rádiové stanice RF-13
  • souprava stejná jako u předchozího typu
  • používá se když není možné anténu vztyčit výše než 4 m
  • výhodou obou antén je úzký směrový vyzařovací diagram (snížené rušení a
  • stěžuje odposlech)
  • není součástí přenosné soupravy

  • Doplněk pro dálkové ovládání a retranslaci DR-13

    Doplněk pro dálkové ovládání a retranslaci DR-13

    Doplněk pro dálkové ovládání a retranslaci je vnější zařízení, které umožňuje po připojení k panelovému nf konektoru rádiové stanice RF-13 její dálkové ovládání ze vzdáleného stanoviště vytvořeného linkou a polním telefonem s přídavkem. Při využití dvou stanic s doplňky DR-13 a po propojení přídavků dvoudrátovým vedením je umožněna retranslace v obou směrech přenosu. Pokud je při provozu stanic využit podtónový umlčovač šumu, je možno nastavit automatické přepínání směru přenosu na retranslační stanici. S použitím dvojice rádiových stanic s doplňky lze také vytvořit převaděč pro realizaci poloduplexního provozu.

    Dálkové ovládání je umožněno z vyneseného pracoviště po dvouvodičovém vedení. Klíčování stanice se provádí uzavíráním stejnosměrné smyčky. Pro ovládání se používá telefonní přístroj TP-25 s přídavkem TP-25Rd. Způsob připojení linky je v zařízení DR-13 automaticky testován a při nesprávné polaritě dojde k automatickému přepojení.

    Při retranslaci jsou na retranslační stanici použity dvě rádiové stanice RF-13, k oběma jsou připojeny doplňky pro dálkové ovládání a retranslaci DR-13. Linkové svorky obou přídavků jsou propojeny dvoudrátovým vedením.

    Délka linky je maximálně 500m


    Plnící zařízení PK-13

    Plnící zařízení PK-13 rádiové stanice RF-13

    Plnící zařízení PK-13 je určeno k uchování a přenosu provozních údajů rádiové stanice RF-13. K uchování naprogramovaných údajů je v zařízení použita statická paměť RAM, která má zálohováno napájení lithiovou baterií. Zálohování umožňuje dlouhodobé uložení naprogramovaných údajů, minimální životnost baterie je 3 roky. Konstrukčně je zařízení řešeno jako válcové pouzdro s konektory na obou stranách. Kruhový konektor slouží pro připojení PK-13 k rádiové stanice RF-13. Na opačné straně pouzdra je konektor pro připojení k počítači typu PC. Počítač vybavený odpovídajícím ovládácím programem umožňuje uložení potřebných údajů. Vedle tohoto konektoru je mazací tlačítko, které slouží k okamžitému výmazu paměti v případě nebezpečí zneužití. Pro komunikaci s PC se používá seriové rozhraní RS232 vyvedené na devíti pinový konektor CANON, komunikace s řídícím systémem stanice seriovým kanálem přes konektor, odpovídající nf panelovému konektoru stanice.


    Vysokofrekvenční zesilovač o výkonu 25 W ZM-13

    Vysokofrekvenční zesilovač o výkonu 25 W ZM-13

    Hlavním úkolem zesilovače výkonu ZM-13 je zesílit při vysílání signál přivedený z rádiové stanice RF-13 o úrovni 5 W o cca 7 dB. Při příjmu a také při využití stanice se sníženým výkonem (0,2/5W) musí umožnit průchod signálu beze změny. Zařízení ZM-13, kromě vlastního zesilovače také obsahuje modem (který je určen k zabezpečení přenosu dat), reproduktor s nízkofrekvenčním zesilovačem (pro hlasitý připoslech rádiového provozu) a napájecí díl, z něhož je napájena i rádiová stanice.

    Takticko - technické údaje:

    Výstupní výkonnominální 25 W +1 -2 dB

    současně umožňuje využití výkonu rádiové stanice RF-13 (0,2/5 W)
    Doba nepřetržitého vysílánív normálním prostředí nepřetržitě

    při teplotě okolí 50°C cca 2 hodiny
    Potlačení parazitních kmitočtů (RF-13 s ZM-13)větší jak 60 dB
    Výstupní výkon nf zesilovače1W na 6 ohmů
    Přenosová rychlost radiomodemu pro PD2400 b/s
    Interface pro koncové zařízené PD RS232
    Napájeníz palubní sítě vozidla o napětí v rozsahu 10 až 33 V
    Odběr proudu při napětí 12 V / 24 Vpříjem - max. 0,5 A/0,5 A

    vysílání 0,2 W - 1,0 A/0,6 A

    vysílání 5 W - 2 A/1 A

    vysílání 25 W - 10 A/5 A
    Rozměry183 x 126 x 175 mm
    Hmotnost3,9 kg

    Vf zesilovač o výkonu 50 W ZV-13

    Hlavním úkolem zesilovače ZV-13 je zesílit při vysílání signál o výkonu 5 W přivedený z rádiové stanice RF-13 o cca 10 dB. Při příjmu a při použití stanice se sníženým výkonem musí umožnit průchod signálu beze změny. Zařízení ZV-13 také obsahuje radiomodem, reproduktor se zesilovačem pro hlasitý odposlech provozu a napájecí díl. Vzhled zesilovače ZV-13 i jeho ovládací prvky jsou shodné se zesilovačem ZM-13. Také technické údaje pro zesilovač ZV-13 jsou shodné s údaji zesilovače ZM-13, až na výstupní výkon a napájení. Nominální výstupní výkon zesilovače ZV-13 je 50 W. Napájecí napětí může být v rozsahu 18 V až 30 V (jmenovité napětí je 27 V), odběr proudu v režimu vysílání při výkonu 50 W je max. 10 A.

    Převzato z http://www.vu9967.cz
    Zpracoval Bagr

    Prameny:
    Skupina metodiky výcviku 61. Spojovací brigády Beroun
    DICOM, spol. s r.o.